Některé zpravodajské servery už tu zprávu přinesly. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas se snaží otevřít debatu o barcelonských cílech EU, které obsahují závazek zajistit do roku 2010 dostupnost jeslí tak, aby do nich mohlo chodit až 30 procent dětí. Socialisté a zelení se již ozvali a navrhují odsuzující rezoluci, o které by Evropský parlament mohl jednat již dnes. Není se co divit, jesle jsou vlajkovou lodí sociálních inženýrů všeho druhu. Maminko, tatínku, dítě vaši láskyplnou péči nepotřebuje. Společnost vás volá do kanceláří, k továrním pásům a na traktory. Tam jste užiteční, tam se budují lepší zítřky. Výchovu svých potomků přenechejte odborníkům.
Aby bylo jasno: rozhodnutí, zda dítě mladší tří let svěřit do jakéhokoliv zařízení kolektivní péče, musí být na rodičích. Stát zde není od toho, aby takovou službu zajišťoval – ba co víc, aby přesvědčil (nebo donutil?) rodiče, aby 30 % dětí umístili do jeslí.
Za symbolické pak považuji, že tato otázka je zcela mimo dosah kompetencí Evropských společenství. Smlouvy nesmlouvy, když už se nemůže vydat směrnice, vyprodukuje se nějaký „soft“ dokument, který je sice nezávazný – ale pokud se nebude někomu líbit, pořádně mu zatopíme.
***
K tématu jeslí ještě jednou, teď již ne z pohledu politického, ale čistě lidského. Coby otec i já jsem nedávno hledal informace o tom, zda je vhodné posílat děti mladší tří let mimo rodinu k nějakým profesionálním tetám. Ne že bychom o tom s manželkou uvažovali, ale prostě proto, že jsem byl kolegou požádán o radu v této věci. Připojuji odkaz na užitečný článek… a několik zajímavých postřehů. Jsou vybrakovány ze záznamu z jedné konference, ale takové chování je snad na blogu dovoleno…
Jeroným Klimeš, psycholog
Dítě mladší než tři roky je možno dát do kolektivní výchovy jen mimořádně. Pokud je citově stabilní a dokáže si hrát v kolektivu ostatních dětí. Jinak je možno uvažovat pouze o individuální péči třetí osoby, zejména chůvy. Ale velmi málo se hovoří o sousedské výpomoci, která dřív byla standardním způsobem řešení problémů. Stejně tak živoří výpomoc prarodičů.
Klára Rulíková, zakladatelka Klubu dvojčat a vícerčat
Snahy o opětovné zavedení kolektivních zařízení k umístění dětí před třetím rokem věku považuji za čistě účelové a upřednostňující zájmy ekonomické před jinými (rodinnými) hodnotami… V současné době, kdy je společnost hodnotově zaměřena na dosažení individuálního úspěchu, jdou zájmy dětí do pozadí, a my dospělí se snažíme svá „selhání“ omluvit „racionálními“ důvody. Jsem přesvědčena, že dítě do tří let věku by mělo vyrůstat v rodině, zejména v péči matky. Samozřejmě i role otce je nezastupitelná, nikoli však zaměnitelná s rolí matky.
Marie Zápecová, psycholožka a metodička sociálních služeb a rodinné politiky odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu HMP
Institucionální hlídání batolat je zcela nepřijatelná praxe minulého režimu, a víme jaké škody napáchala na dětech i na rodičích. Je samozřejmě věcí rodičů, jak chtějí své dítě vychovávat, nelze vůči rodinám předjímat, jak se má dítě vyvíjet a v jakých zařízeních má či nemá být. Pokud ale někdo tvrdí, že v mezinárodním kontextu neobstojí pohled psychologů a dětských lékařů na škodlivost institucionální výchovy batolat, tak musí předložit kvalitní longitudinální výzkum (20-30 let sledování vývoje člověka od narození po dospělost), který toto tvrzení dokládá. Domnívám se, že poctivé longitudinály Langmeiera a Matějčka zatím nejsou ve světě překonány. Pokud ano ráda se o tom dozvím, ale o pouze o poctivých výzkumech, a ne o nějakých krátkodobých, dobře zaplacených studiích. … Pro kojence i batole je normální rodina jediným skutečně bezpečným prostředím. Pro tuto věkovou skupinu je dále velmi důležitá jedna vztahová osoba, která je s dítětem téměř trvale. Ideální je matka, může to být i babička, chůva, teta. Jedině v rámci tohoto prvotního vztahu je jedinec schopen v budoucnu tvořit svoje harmonické vztahy. Pokud se toto období naruší jeslovým či jiným zmatkem, člověk později prožívá nejistotu ve vztazích, nedůvěru, těžké vztahy a různé životní problémy v osobních vztazích s lidmi, tedy místo harmonie disharmonii. U citlivých povah může docházet při nepřítomnosti rodiny k rozvoji agrese nebo naopak k pasivitě a neschopnosti vést svůj život. Poruch chování v české společnosti je až dost, nedělejme další. V celém pojetí výchovy dětí a souvislostech se zaměstnáním matek mi chybí rodinná kooperace – myslím na širší rodinu a vícegenerační rodinná výpomoc. Uvažuje se státní výchově, ale vůbec se neuvažuje o rodinné svépomoci Jako další skrytý problém vidím tlak firem a obchodníků – „více pracuj, abys mohl více konzumovat“. Za touto hrůznou filozofií se pak skrývá mnoho pozlátka a nabídek, které mohou mladé rodiče zmást. Josef Pavlát, psycholog a soudní znalec Nemyslím, že rozhodující jsou názory jednotlivců, nýbrž nálezy vývojové psychologie, podpořené konkrétními studiemi k tomuto tématu. Takové studie jsou ve světové literatuře jistě dostupné. Pokud vím, tak zhruba až do konce batolícího období /do tří let/ je dítě silně závislé na rodičích a ze společnosti ostatních dětí či profesionálních pečovatelů nečerpá nic, co by pro něj mohlo být důležité. V tomto období je proto na místě, aby o ně pečovala matka, otec nebo jiná blízká osoba.
Ilona Mrzílková-Susová, psycholožka
Souhlasím s názorem, že pro děti do tří let je z hlediska jejich dalšího vývoje v naprosté většině případů nejvhodnější rodičovská péče. Do tří let se tvoří základy osobnosti, děti potřebují prostředníka v komunikace se světem, jednu svoji osobu, která je většinu dne k dispozici a jejímž prostřednictvím si především formují obraz o sobě a světě. Většina z nich si v této době neumí doopravdy hrát s jinými dětmi a nemá ani tuto potřebu. To je podloženo psychologickými výzkumy. Řešením je práce z domova, minimální úvazek a střídání rodičů/prarodičů v hlídání. Dítě mladší tří let může být hlídáno mimo domov, pokud jde jen o krátké časové úseky a dítě samo projevuje s takovým pobytem spokojenost (těší se, vypravuje o prožitém, nechce ze zařízení odejít, dokud si něco nedodělá, nedohraje apod.).
Simona Hoskovcová, dětská psycholožka
Považuji za hodně důležité, aby děti v miminkovském a batolecím věku setrvaly v rodinném prostředí. Rodinu ovšem chápu v širším slova smyslu. Myslím, že je naprosto v pořádku, pokud se na výchově děti významně podílí i babička nebo např. teta. Pro kojence a batolata je hlavně důležité, aby se v péči o dítě nestřídalo příliš mnoho lidí. Z tohoto hlediska může velmi dobře a bez následků pro dítě fungovat i chůva, ale jen málokdy se podaří najít někoho, kdo hlídá dítě pravidelně a několik let. Znám případy, kdy si děti ke svým chůvám vytvořily velmi pěkný vztah, a ten je potřeba vnímat s důležitostí, kterou pro dítě má. Pro dítě může být později nepochopitelné, že „babička“ už najednou hlídat nechodí. Nechápe pracovní vztah chůvy k rodičům a to, že služby „babičky“ už nejsou potřeba. Nejsem přívržencem institucionální péče o děti do tří let věku, pokud nejde vyloženě o existenční nutnost. Pokud ano, pak na co nejkratší dobu (do tří hodin denně).
Článek byl původně publikován na blogu Ihned.cz, 3. února 2009.
Lepanto 